Když není koho vyšetřovat

Spousta vyšetřování kyberkriminality končí někde v zahraničí, zahraničních účtech a u podivných právnických osob, které možná ani neexistují a jediný svědek je jejich poštovní schránka někde na Maledivách. Vůbec vysledovat, kam peníze odtekly, nebo spíše „byly ukradeny“ a kde se nachází ten, kdo je odcizil (i když mu je mnohdy lidé posílají dobrovolně) je velmi obtížný úkol a často i velmi dobří vyšetřovatelé končí v síti VPN adres a slepých uliček.
 

Kdo za tím stojí?

Bezmála chytří lidé, protože mít hned několik účtů, přes které peníze putují až k nim, a navíc mít na to znalosti a vůbec odvahu, to vyžaduje určitě jistou dávku intelektu. A co víc, jsou to také velmi šikovní investoři, přeci jen, komu by se nelíbilo návratnost investice v tisících procent? Stačí si koupit nějakou tu aparaturu, zajistit si účty a pak jen čekat, až se někdo na váš ransomware nebo trik s vyskakujícími policejními stránkami chytne a je to u vás. Často tito lidé sedí například hned ve druhém domě od poškozeného a nikdo na to nikdy nepřijde – jedině, že by opravdu někdo udělal chybu.
 

Jeden si občas říká…

Že by snad ani taková investice do nějaké té kriminality nemusela být špatná investice. Je ale pravda, že i když se skrývání neustále zdokonaluje, zdokonalují se také hledací a pátrací mechanismy. Stále ale, není se čeho bát, pokud nic nikde zadávat nebudete. A internetoví lapkové mohou mít, jakkoliv, dobrou výbavu, pokud se zkrátka nenecháte zastrašit, nic z toho nebude. Ono ale často strach lidí je dostatečně posílen nejrůznějšími způsoby, a to se potom lehce řekne, zachovejte chladnou hlavu. Ale jiný recept na úspěch opravdu není. Jakmile cokoliv zadáte na pochybná vyskakovací okna, nebo do divných emailů, můžete se se svými údaji definitivně rozloučit.
 
Proto se nenechte ničím zastrašit a uvažujte se zdravým rozumem!